22. – 24. 5. 2020 – čundr, co nakonec čundrem nebyl
Již celý týden před výletem mi chodily zprávy, zda čundr bude, protože má být ošklivo. Moc jsem na to nebrala zřetel – přece nejsem z cukru. Ale páteční velký vítr a stahování mračen mě trochu nahlodalo.
Rozhodli jsme se tedy, že na čundr nepojedeme, ale také, že nechceme výlet rušit. Co s tím? Jak elegantní naše řešení bylo, to můžete posoudit sami.
Sešli jsme se jako normálně před GJM (já, PX, Michal, Matěj, Alex a Trisska), ale místo na vlak, vypravili jsme se pěšky na Pankrác. 
Cesta nám vcelku příjemně ubíhala a tak jsme už za chvíli šplhali do 5. patra bez výtahu. No co. V bytě jsme “zakempili” a rozhodovali se, co dál. Nakonec byly vytažené deskovky a hrálo se “ostošest”. Vaření večeře se až na výjimky obešlo bez větších potíží, takže jsme mohli kouknout na film a jít spát.
Druhý den bylo ráno opravdu ošklivě a my se báli, že nebudeme moct ani na procházku. Naštěstí se pak ale vyčasilo a my se vydali na do hor. Konkrétně Kavčích. Zkusili jsme si psí dráhu, jak neuklouznout na schodech, prolézt dírou v plotě, vylézt na strom (a splnit si tak body do Poutnické koronachallenge) atd. Když jsme se ucaprtaní vrátili zpátky, vařila jsem pozdní oběd podle naší kuchařky, která nám byla nadělena k Vánocům. A snad dobrý, nikdo si nestěžoval (hehe).
Pak nastal čas na další deskové hry, venčení psa, deskové hry, večeře, film, spát.
A pak nastalo ráno. Do bytu nám otevřeným oknem vlétla čarodějnice a….udělala palačinky. Bohužel je nebylo možné sníst, dokud nebyl vyřešen pohádkový rébus, který přistál Alexovi s Matějem na instagramu. Podařilo se a my se mohli najíst! V palačinkách nás ale čekalo další překvapení – nápověda k dalšímu rébusu – správnými přesmyčkami nám z toho nakonec vzniklo: Princezna, mňam. Ehm. Následovalo (kromě přezpívání Křesťanovy písně na “Ještě jednu princeznu si dám”) dosazování 
“Princezna, mňam” do názvů různých pohádek a pak jsme z toho za hry “jedna věta” či “jedno slovo” vytvořili neskutečný bízár.
Přišel čas na rychlý oběd, zabalení se a vyražení zpět na Jižní město. Pěšky. Zase. Naštěstí jsme cestou ani nezmokli, takže to nebudu mít na talíři dalších pár let.
Mezi Opatovem a srazem jsme se postupně odpojovali a loučili. S Nikou jsme pak šly zpátky domů zase pěšky, ale to už jsme trochu zmokly.
Za mě super výlet, ale čundr je čundr. Tak snad příště.
Mája
Foto zde.