Bez pohádky nejdu zpátky

Bez pohádky nejdu zpátky

22. – 24. 5. 2020 – čundr, co nakonec čundrem nebyl

001.jpgJiž celý týden před výletem mi chodily zprávy, zda čundr bude, protože má být ošklivo. Moc jsem na to nebrala zřetel – přece nejsem z cukru. Ale páteční velký vítr a stahování mračen mě trochu nahlodalo. 

Rozhodli jsme se tedy, že na čundr nepojedeme, ale také, že nechceme výlet rušit. Co s tím? Jak elegantní naše řešení bylo, to můžete posoudit sami.

Sešli jsme se jako normálně před GJM (já, PX, Michal, Matěj, Alex a Trisska), ale místo na vlak, vypravili jsme se pěšky na Pankrác. vari-parky.jpg

Cesta nám vcelku příjemně ubíhala a tak jsme už za chvíli šplhali do 5. patra bez výtahu. No co. V bytě jsme “zakempili” a rozhodovali se, co dál. Nakonec byly vytažené deskovky a hrálo se “ostošest”. Vaření večeře se až na výjimky obešlo bez větších potíží, takže jsme mohli kouknout na film a jít spát. 

Druhý den bylo ráno opravdu ošklivě a my se báli, že nebudeme moct ani na procházku. Naštěstí se pak ale vyčasilo a my se vydali na do hor. Konkrétně Kavčích. Zkusili jsme si psí dráhu, jak neuklouznout na schodech, prolézt dírou v plotě, vylézt na strom (a splnit si tak body do Poutnické koronachallenge) atd. Když jsme se ucaprtaní vrátili zpátky, vařila jsem pozdní oběd podle naší kuchařky, která nám byla nadělena k Vánocům. A snad dobrý, nikdo si nestěžoval (hehe). 

Pak nastal čas na další deskové hry, venčení psa, deskové hry, večeře, film, spát.

dsc_0370.jpgA pak nastalo ráno. Do bytu nám otevřeným oknem vlétla čarodějnice a….udělala palačinky. Bohužel je nebylo možné sníst, dokud nebyl vyřešen pohádkový rébus, který přistál Alexovi s Matějem na instagramu. Podařilo se a my se mohli najíst! V palačinkách nás ale čekalo další překvapení – nápověda k dalšímu rébusu – správnými přesmyčkami nám z toho nakonec vzniklo: Princezna, mňam. Ehm. Následovalo (kromě přezpívání Křesťanovy písně na “Ještě jednu princeznu si dám”) dosazování palacinky.jpg“Princezna, mňam” do názvů různých pohádek a pak jsme z toho za hry “jedna věta” či “jedno slovo” vytvořili neskutečný bízár. 

Přišel čas na rychlý oběd, zabalení se a vyražení zpět na Jižní město. Pěšky. Zase. Naštěstí jsme cestou ani nezmokli, takže to nebudu mít na talíři dalších pár let. 

Mezi Opatovem a srazem jsme se postupně odpojovali a loučili. S Nikou jsme pak šly zpátky domů zase pěšky, ale to už jsme trochu zmokly. 

Za mě super výlet, ale čundr je čundr. Tak snad příště.

Mája

Foto zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..