13. – 15. 4. 2018 – víkendový výlet
Páteční nepříznivé počasí by někoho možná odradilo, ale rozhodně ne nás! Sešli jsme se v sestavě – Michal a Marek za děti, já s PXem za vedoucí a Toby za zvířectvo.
Vlakem jsme se poměrně pohodlně dostali do Hostomic, které nám často slouží jako brána do Brd. Nasadili jsme batohy, super tempo a vyrazili do lesů. Nepřemohl nás ani déšť, který nám ještě na nedlouho připomněl svou existenci. Začalo se stmívat a my se rozhodli, že si cestu drobet zkrátíme přímo přes les. Tím, že jsme nejlepší se nám náš manévr povedl a my jsme se ocitli u prvního srubu, který nám posloužil jako útočiště pro páteční noc.
V sobotu jsme vstali do nádherného slunečného dne, nasnídali se a započali výstup na Studený vrch. Rozhledna na něm postavená byla naštěstí otevřena, takže nebyl jediný důvod, abychom na ni nevyšplhali a nerozhlédli se do krajiny. Po výšlapu na rozhlednu jsme se odměnili pauzou, během níž jsme neodolali zde nabízené limonádě. Dále jsme pokračovali po červené a zelené turistické značce ke Knížecím Studánkám, kde jsme si mohli doplnit zásoby vody (zde jsem nějakou záhadou nechal vodítko na psa 😀). Nedaleko odtud se nalézá další srub, ke kterému jsme si zašli udělat ohýnek a oběd (pro někoho buřty, které byly kvůli nepřízni počasí odsunuty z večera na poledne dne následujícího). Po poledním klidu jsme se vydali na dobrodružnější část dnešní cesty. Tušil jsem, kde se další srub nalézá, avšak ruku do ohně, ba dokonce malíček, bych opravdu nedal. Postupné vzpomínání na místa již dříve navštívená nás zavedlo až k cílovému srubu pro dnešní den. Nanosili jsme si spoustu dřeva na oheň a užili si společný večer uprostřed lesů. Mimo jiné jsem si právě teď uvědomil, že nemám vodítko pro Tobyho.
Spánek byl opravdu vydatný, takže jsme se probudili do krásného dne odpočati a připraveni na vše. Po snídani jsme si posbíraly svých pět švestek a vydali se směrem zpět na Dakotu, kde jsem se domníval, že bych měl nalézt ztracené vodítko. Cesta nám dobře ubíhala. Zastavili jsme se ještě doplnit vodu a na Dakotě jsme byli akorát v čase oběda (stejně jako den před tím). Vodítko však nikde. Dali jsme si pořádný oběd po kterém se PX rozhodl, že by zaběhl zpět k místu spaní, zda-li jsme ho nenechali přeci jen tam. To by se však nestihlo, a tak se vydal alespoň ke Knížecím Studánkám. Za 10 minut a 12 sekund byl zpět a co nenašel… Po obědě jsme si lehce odpočinuli a vypravili se směrem k Dobříši. Odtud jsme se, po zradě od jednoho autobusu který se vůbec neobtěžoval dorazit, vydali autobusem druhým směrem k Praze.
Ondra