24.-26. 3. 2017 – víkendový výlet
V pátek 24. března jsem přiběhl pět minut před časem srazu, absolutně nepřipraven a omlouval jsem se Michalovi, Matějovi, Aničce, Ondrovi a Fílovi, že ještě musím domů vzít si věci. Nicméně během asi 10-15 minut jsem byl zpět na srazu, tentokrát plně připraven. Tam na mě čekali účastníci letošních “Březnových Bílkovice” (historicky toto spojení znamenalo Bílé, častěji Blátivé, ale ty letošní byly spíš jarní, což se ke zkratce nehodilo…) společně s Ondrou, který mi hned hlásil, že se nemohl dostat ke věcem, jako jsou oddílové sekery a společenské hry. S tímto problémem mu naštěstí pomohl Severka. Já jsem s dětmi byl tou dobou už na cestě, která vedla přes Roztyly a pak autobusem až do Bílkovic. Přiznám se, že na BB nejsem zvyklý na vystupování z autobusu za světla, ale byla to změna celkem příjemná. Dorazili jsme tedy do tábořiště, odemkli Boudu, zatopili a dali se do večeří. Počkali jsme až přijede Ondra, pomohli mu s nákupem a šlo se na kutě.
Ráno jsme se vybatolili ze spacáků, posnídali tradiční vánočku s kakajíčkem a mohli jsme vyrazit do slunečného dne. Na programu bylo naštípání dřeva, protože předchozí nájemníci nám ho moc nenechali a bylo už za večer skoro všechno fuč. To nám zabralo skoro celé dopoledne a hned jak bylo hotovo začali jsme s Ondrou to samé dřevo zase topit, protože jsme se s vervou pustili do přípravy rizota k obědu. Děti měly mezitím za úkol postavit most, který by překlenul vzdálenost mezi lavičkou a židlí (viz foto) a k dispozici dostaly jen špejle a provázek. Po výtečném obědě následoval zasloužený polední klid.
Odpoledne se neslo už ve znamení her, přesněji jsme hráli vybíjendu, na ovce a na schovku (dobře vybíjendu a na ovce jsme vynechali, ale jistě všichni znáte píseň, kterou jsem se inspiroval) a dále jsme hráli jednu kreslící hru, při které zástupce týmu doběhl k papíru s obrazem, měl 10 vteřin na to něco nakreslit a pak předával fixu dále, s tím, že zadání obrazu se postupně zpřesňovalo (a zadavatel Ondra si neodpustil poznámku o nešťastně zapomenutém stanu – viz Prázdninové cykloexpedice -> Norsko 2016). Pokračovalo slavnostní zapálení táboráčku, na kterém jsme si opekli klobásy a chleba k večeři. Náš apetit oživila nečekaná návštěva, kterou byl Severka, kterého jsme samozřejmě rádi viděli. Asi mu bylo doma smutno, tak nás přijel pozdravit. Večer jsme si černě zahistorkovali a zahráli hru “V hlavní roli”, kterou jsem (ne, že bych se chtěl chlubit) vyhrál.
Nedělní snídaně byla trochu netradičně opět rizoto, protože vánočky i většina chleba se snědly předchozí den. A neděle už byla dnem odjezdu, takže také úklidu, abychom neopouštěli Boudu zaneřáděnou. Já s Ondrou jsme se starali o oběd, zatímco děti myly nádobí a sklízeli si své věci. Po obědě jsme slavnostně otevřeli most, douklidili a mohli jsme vyrazit k domovu, smutní, že už náš výlet končí.
PX