14. 10. 2017 – jednodenní cyklovýlet
V 9.00 byli všichni (Alex, Ondra, Marek, Michal a já), až na dva nejmenované vedoucí (Ondru a PXe) na srazu před GJM. Počasí se sice tvářilo, že bude trochu zlobit nízkými teplotami, ale naštěstí se během dne umírnilo. Naši dva nejmenovaní vedoucí dorazili během chvilky a mohlo se vyrazit.
Nedříve jsme dorazili do Bráníka, kde se někteří potřebovali nasnídat, protože to ráno v tom spěchu nestihli. Další kroky, či spíše otočky kol, nás vedly přes Barrandovský most a Hlubočepy do krásného, ranním sluncem zalitého Prokopského údolí, kde jsme si u bývalého moře, dnešního Černého lomu dali svačinu.
Když jsme konečně vyjeli z Prahy, byl akorát tak čas na obídek. Ale místo k němu plánované se nám schovávalo za kopci. Nahoru, dolu, nahoru, dolu. Uznávám, že cesta podle Berounky by byla rovnější, ale zas by nás po chvíli začala nudit.
Po obědě nás čekalo už asi jen deset kilometrů. To nám dalo nové síly a po malilinkaté chviličce jsme se ocitli pod majestátným hradem Karlštejnem. Demokraticky se rozhodlo (7 pro; 0 proti), že se nám na hrad nechce, že je tam moc lidí, a že tam nesmějí kola, že teda odjedeme vláčkem. Po pauze na zmrzlinu, která byla prostě nutná, jsme došli/dojeli na nádraží a to právě včas, protože od kasy s lístky jsme s PXem utíkali jak o život, aby nám Ondra s dětmi neujeli. Do vlaku jsme se málem nevlezli, ale jsme šikovní, takže to vyšlo.
Ve stanici Velká Chuchle jsme s velkými obtížemi vylezli a byli velice rádi, že je ta jízda za námi a že máme tak skvělý přístroj jako je kolo. Uf, uf. Přejet pár mostů a jsme na stezce podél Vltavy. Dojet do Modřan, v Modřanské rokli se kouknout na házenou, rozloučit se s Ondrou a už jsme zpět před GJM.
Co k tomu dodat, počasí nemohlo být lepší a nálada podobně. Jestli byly nějaké protesty, tak URČITĚ nebyly na výběr trasy, protože ta byla přece SUPER! 😉
Příště se zas budeme těšit!!!
Mája