Vltava 2018

22. – 24. 6. 2018 – voda

Po delší době domlouvání jsme se konečně s vedoucími domluvili a vyrazili na vodu. Volba padla na tradiční Vltavu. Vzhledem k tomu, že jsme měli na sjetí pouhý víkend, byl zvolen úsek z Českého Krumlova do Boršova. V pátek jsme podnikli pouze mírně zdlouhavější cestu a vzhledem k tomu, že jsme se do kempu dostali pozdě, pouze jsme se navečeřeli a šli jsme spát.
Ráno nás i přes nevlídnou předpověď přivítal relativně pěkný, i když mírně pošmourný, den. Hlavní však bylo, že nepršelo. Rychle jsme se nasnídali, zaplatili za stany:-), vyzvedli lodě a už se těšili na řeku. Nejvíc se těšil Myšák, který byl tak nedočkavý a při prvním kontaktu s řekou skončil celý pod hladinou i s lodí a barely (pokračování o Myšákově barelu se dočtete dále:-)). V každé výpravě je však nepsaným pravidlem, že se minimálně jedna posádka musí cvaknout, a tak jsme mohli být už do konce plavby v klidu.
Dopoledne nás čekaly 4 jezy. Kvůli stále se rozmáhajícímu turismu byly v Krumlově všechny postupně upraveny, což jim bohužel ubralo na zajímavosti. I přesto však byly zajímavým zpestřením. První jsme s přehledem všichni projeli, i když jsme samozřejmě nabrali vodu. Druhý, asi nejtěžší, jez v Krumlově jsme si zkušeně prohlédli a zvládli ho bez výraznějších problémů. Následně bylo trochu času se porozhlédnout po památkách ze zajímavé perspektivy. Udělali jsme pár fotek a už pospíchali na oběd, kde jsme doplnili síly. Odpoledne probíhal už jen klasický zewling, ale do kempu ve Zlaté Koruně jsme se zkušeně dosoulodili.
Při stavbě stanů jsme zjistili, že nemáme stany (které jsme nyní naopak zaplatili:-)) a Myšák při vybalení spacáku vlastně zjistil, že nemá spacák. Následoval večerní program a noční stavění stanů za tmy:-)
Neděle byla opět zamračená, ale nám to nevadilo. Čekalo nás pěkných 20 km po relativně svižném úseku. Plán byl jasný, a to vrátit lodě do 17 hod. Nelenili jsme a včas vyrazili za zpěvu písní. Cestou jsme se zastavili pouze na placky (zde proběhla kontrola bufíku:-)) a oběd, ale zbyl čas i na Opičí a Vrbičkový challenge. Častokrát se nám naskytl pohled na prázdnou řeku, což je v zde v poslední době v sezoně v podstatě zázrak. V Boršově jsme stihli lodě vrátit včas a už jsme se těšili na Pražskou kavárnu.

Kuki

fotky zde

Vánoční čundr 2017

22. – 24. 12. 2017 – čundr

Letošní Vánoční čundr nejenže překonal úctyhodný rekord z roku 2015, ale zůčastnil se ho i rekordní počet UFOgenerací. No považte sami. Od pátku se z Lochovic na Plešivec vydali Myšák s Terkou, Ondra s Tobim, Tom s Blankou, Fíla a Myšákův kámoš Martin. Přespali kus od vrcholu ve sroubku u Smaragdového jezírka a ráno pokračovali na centrální srazoviště v Krkavčím údolí. V sobotu 23. 12. ráno vyrazilo několik dalších skupin: Jára s Háňou a Aničkou v krosničce spolu s Petrou a Honzou dorazili autem na Velkou Babu a po asi hodině bloudění nakonec šťastně dorazili také. To už hořel ohýnek, který připravil skupina, co přijela vláčkem do Hostomic: Severka, Cvengi a KUKI. Jako poslední dorazil sólista PeterS s Emou na zádech. Počítáte správně: 18 účastníků, zkontrolovat si to můžete na hromadné fotce! U Krkavců jsme si opekli buřty k obědu, ochutnali první cukroví a poté se vydali na Studený vrch, kde jsme ozdobili vánoční stromek s esíčkem na špičce. Došlo i na prskavky a (jednu) koledu :-). A pak jsme se začali rozpadat… PeterS s Emou to vzdali už pod kopcem, Jára a spol. závislí na autě to museli otočit po červené přes Kuchyňku nazpět a poslední se po skoro už tradiční návštěvě sroubku Zlatá Bleskovka odpojila parta Dobříš, které chtěla být v předvánoční večer doma: Tom s Blankou a Cvengi s Fílou a Severkou. Zbytek pokračoval dále na srub Dakota, který byl ale v obležení trempů stanařů, a tak jsme museli ujít ještě pár kilometrů na oblasti kytínských sroubků. O zábavu se cestou postaralo několik obřích hromad šterku a kůry, na které nešlo nevyšplhat. Zakotvili jsme hned na prvním dobrém místě – v novém sroubku ještě níže pod kempem Pražec. Oheň hořel až asi do půlnoci, ale přesto jsme nestihli sníst všechny zásoby. Ráno mě probudil Ondra se slovy, že za 2,5 hodiny nám jede bus z Kytína. To dávalo dostatek času na luxusní štedroranní snídani s překápávanou kávou a obřím kotlem míchaných vajec, na jehož naplnění se podíleli zbytky zásob všichni členové zbytku výpravy. V Kytíně jsem pak ostrým tempem byli asi za půl hodiny a ještě museli na autobus čekat. Toho využil zvl. Myšák ke skamarádění se s místním psem, který mu v nestřežené chvíli označkoval batoh :-). Příští rok myslím, že bychom mohli překonat počtem účastníků dvacítku!

KUKI

fotky z Vánočního čundru zde