11. – 26. 8. 2007
Materiály k celotáborovým hrám 2007 ke stažení:
Mladší UFOuni: CTH Trpaslíci a Sabotéři – Pravidla (*.zip – 2 MB); Diplomy (*.zip – 322 kB); Vývoj hry – fotky (*.zip – 6,4 MB);
Starší UFOuni: CTH Sherwood Diplom (*.pdf – 675 kB); Vývoj hry – fotky (*.zip – 6,7 MB);
Program LT Bílkovice 2007 (*.pdf – 52 kB)
Přesně v 16:00 dne 26. 8. 2007 přetrhla u GJM skupinka čtrnácti cyklistů, kteří vytrvali na táboře až do úplného konce, cílovou pásku LT Bílkovice 2007. Počasí nám celou dobu přálo a tábor se po všech stránkách vydařil …
Tábor z pohledu Mladších UFOunů:
Na letošní tábor, musím říct, jsme se my, vedoucí, moc těšili. Jak se později ukázalo, měli jsme nač, protože tábor v Bílkovicích se letos opravdu, ale opravdu skvěle vyvedl. Přijeli na něj samí pohodáři a super lidi a počasí nám přálo jako nikdy předtím.. Už jen proto tamní atmosféra zanechala alespoň v našich srdcích hlubokou, moc příjemnou stopu. Pryč už s romantikou..
Vše začalo v sobotu ráno 11. srpna. Jako obvykle byl sraz na parkovišti nedaleko stanice metra Opatov. Jako obvykle byl na místě menší organizovaný chaos. Jako obvykle byli Starší přichystaní na cestu do tábora na kolech a Mladší počítali s pohodlnější jízdou autobusem.
Ještě v Bílkovicích malé nutně muselo potkat dlouhé čekání na odvoz zavazadel, ale uměli se zabavit a tak se nikdo nenudil. Z Mladších účastníků zájezdu se už většina osobně znala, takže seznamovací hry (už v táboře) neměly dlouhého trvání. Po vybalení se všichni seznámili s hlavními zásadami chování v lese a pak jsme se vrhli na jiné hry, jako je oblíbený BANG!. Ještě v sobotu před spaním se Mladší odebrali na okraj lesa, kde spatřili poctivé trpaslíky zlatokopy, jak se snaží dolovat štoly k pokladnicím se zlatem. V tom ale přiběhl zlý sabotér, který jim vše překazil, rozbil jim lucerničky a zahrabal, co vykopali. Marná práce..
Letošní celotáborová hra byla na téma Trpaslíci a sabotéři. Mladší byli rozděleni do dvou týmů zlatokopů a jejich vedoucí se stali sabotéry. Zlatokopové se po celý tábor snažili kopat štoly k osmi pokladnicím, ve kterých se nacházelo zlato nebo kameny (nikdo ale nevěděl, kde co je) a sabotéři se jim snažili všechno překazit. A že se jim to docela dařilo.. : -)
K dolování potřebovali všichni trpaslíci (i sabotéři) tři věci – vozík, lucernu a krumpáč. Rivalita během CTH byla nejen mezi zlatokopy a sabotéry, ale i mezi zlatokopy navzájem – zuřivě si ničili krumpáče a lucerny, aby se ti druzí k pokladnicím nedostali. Vítězem se stal ten tým, který dokázal získat nejvíce zlata.
Doprovodnou „hrou“ byly trpasličí olympijské hry – TOH.
Na neděli se určitě všichni vydatně vyspali, potřebovali hódně energie, čekal je totiž trošičku náročnější den v podobě již známého Sherwoodu (kácení, řezání, sekání: -)) Tím si kromě obědů na celý tábor zajistili vstup do štoly. Složení trpasličích týmů bylo jasné od rána, odpoledne i jejich jména – Krumpaslíci a Pidi trpaslíci. Stačilo už jen získat oheň do luceren, to bylo snad mnohem náročnější než sekání dřeva celé dopoledne. Oheň ne a ne vzplanout, padlo několik krabiček sirek.. : -) Nakonec se to ale podařilo alespoň Krumpaslíkům..
Pondělek nebyl ani zdaleka třetí odpočinkový den. Dopoledne šli zlatokopové za trpasličím mágem, aby od něj získali mapu s vyznačením míst, kde se dá kopat. Mapu od něj získali, protože bez chyby vyluštili všechny jeho hádanky, ale mág jim poradil, že lepší mapu mají krvelační skřeti (Starší), kteří ji ukrývají ve své vesnici v temném lese. Zlatokopové neváhali, spolčili se se sabotéry a skřetí vesnici dobyli. Získali tak potřebnou mapu, podle které se odpoledne vydali hledat ideální místo na kopání štoly.
Úterek celkem odpočinkový byl, dopoledne se chodilo poslepu po niti trpaslice Ariadny ve dvojicích z různých týmů – bylo to někdy velmi zajímavé : -) Ostatní se v táboře trénovali na TOH. Odpoledne bylo taktéž klidné, i když trochu nepředpokládaně – kvůli nezbedným zlatokopům se nemohlo uskutečnit zachraňování trpaslíka uvězněného v zatopené štole. Určitě uhodnete, jak tragický měl konec..
Ve středu hned po snídani se ale děly věci.. Starší se rychle připravili na odjezd na celodenní výlet a zatímco čekali na ostatní, malí se šli podívat na dva zlatokopy, jak si ve své štole vesele kopou. Už toho měli oba dost, a tak si šli dát svačinu na čerstvý vzduch dál od štoly. V tom se objevil sabotér, který na tuto chvíli čekal a hodil zlatokopům do štoly dynamit.. Zase jim zkazil všechnu práci..
Malí zlatokopové se báli, že sabotéři mají dynamitu moc a že je docela možné, že jejich štolu také zavalí. Jenže bylo jich tak málo, že byli v podstatě bezmocní – vydali se tedy požádat o pomoc trpasličího knížete Václava, který již léta sídlí v hoře Blaník. Vyluštili šifru, díky které byl Václav ochotný je vyslechnout. Požádali ho o pomoc a on přislíbil.. Tak hodný byl na zlobivé zlatokopy.. Ti se tedy vrátili zpět ke svým štolám, byli zmožení dlouhou cestou, která se jim ale vyplatila..
Čtvrtek byl velkou výzvou. Očekávali příjezd knížete Václava a měli starosti s tím, jak ho dobře pobavit. Skoro celé dopoledne vymýšleli divadelní hry, při kterých mu předvedou svůj herecký talent. Když Václav přijel, jejich hrami rozhodně neopovrhoval, spíš naopak, náramně se bavil.. Dobře naladěn přichystal své vojáky na boj, který se měl odpoledne uskutečnit. Zlatokopové už také byli s pomocí velkých vojáků jistější, a tak se nebáli vniknout do sabotérského doupěte a ukrást těm zkaženým trpaslíkům všechny dynamity.
Sabotéry tato velká loupež velice pobouřila, aby tak zlatokopům zničili lucerny a krumpáče, a tak nemohli dál dolovat. Vydali se proto, ti odvážlivci, na noční výpravu do staré, strašidelné štoly, kde byli jen samí trpasličí duchové, aby tam našli, co potřebují.. Bylo to děsivé, potkali hrobníka, oběšence, ducha a smrtku, ale nebáli se a došli až na samý konec štoly, kde je čekalo to, co potřebovali.
V pátek trpaslíci utíkali před nebezpečným explozivním metanem.. S pomocí buzol nakonec východ z nebezpečných štol našli ještě před výbuchem.. Hned odpoledne je čekalo něco, co asi ani oni nečekali. Aby si vybojovali mapu (díky které mohli nahlédnout do libovolné pokladnice, aby prozradila své tajemství), museli všemožně běhat a na čas! Byla to hlavně týmová hra, která prozradila, jak jsou týmy sjednocené.. Běhalo se „co noha nohu mine“ i „co noha nohu nemine“, „co noha nohu neopustí,“ „jako jeden muž“ i v pěti lidech „o šesti nohách..“ : -) Myslím, že se bavili jak oni, tak diváci..
V noci z pátku na sobotu přistihla v dolech trpaslíky velmi hustá mlha. Někteří se zcela ztratili, zřejmě odjeli. Kam, to nevíme. Ti zbylí, když se vymotali z dolů, si našli své nové družiny. Dolnaře, Kameníky a Pajzly.. Hned ten den se ještě utkali o nové zlatonosné doly nedaleko krmelce v lese nad táborem. Trpaslíci ale brzy pochopili, že jediná možnost, jak uspět v boji se sabotéry, je táhnout za jeden provaz. Proto si téhož odpoledne zahráli několik přátelských her, které si sami vymysleli. Mezi nejúspěšnější hry se zařadily olympijské hry a hon míčku po potoce. Olympijské hry se skládaly z několika disciplín – střelba ze vzduchovky, běh kolem hangáru a skok do dálky.
Následující den, tedy v neděli, se dohrávaly ještě zbývající přátelské zápasy slepých rytířů. Někteří rytíři nedovedli dobře odhadnout vzdálenost soupeře a prohráli vyčerpáním svých třech pokusů na jeho zasažení kopím (ručníkem). Odpoledne si potom trpaslíci zahráli společně s vedoucími – sabotéry a s členy staršího oddílu – Sherwoodskými zbojníky, lesní „koulovací“ hru TURBOfight (čti: turbofajt). Každý, kdo byl zasažen, byl odveden do nejbližší věznice, kde musel strávit nepříjemné 4 minuty, které ho zdržely od získávání dalších skalpů. Nejoblíbenější věznice byla ta ve vysokém lese nad kaňonkem, na tzv. MICROSOFTplatzu (čti: majkrosoftplacu).
V pondělí jsme vyrazili na celý den na kolo na výlet. Naším cílem byl zámek Konopiště. Ještě než jsme tam ovšem dojeli, stihlo se Filipovi rozbít kolo natolik, že musel opustit peloton ostatních a vrátit se do Bílkovic. O pár kilometrů později ho následoval David, kterému v kamenitém sjezdu vypověděla službu přední brzda a vyboural se (bohudík si nic nezlomil). Poobědvali jsme v Benešově a vydali se k zámku. Měli sice zavřeno, ale aspoň jsme viděli v místním příkopě živého (spícího :-)) medvěda. Cestou zpět se začala stahovat mračna, která s deštěm naštěstí vydržela až do chvíle, kdy jsme překročili hranice našeho tábora.
Úterý a středu věnovali trpaslíci náročnému tréninku všech možných dovedností potřebných v boji se sabotéry. Netušili sice, co bude následovat, ale museli být připraveni na vše. Naučili se lovit 🙂 a péct kuřecí, stavět odolné přístřešky proti dešti, přenášet drahocennou vodu v ústech na sto yardů a zaměřovat vzdálené objekty. Ve středu večer dostali od kamaráda trpaslíka ze sousedních Býkovic vzkaz, že se sabotéři večer kolem deváté hodiny budou pohybovat na cestě z Takonína, tak by bylo dobré zjistit, co tam budou dělat. A aby byli trpaslíci nenápadní, využili právě své zaměřovací přístroje s úmyslem, že se na „místo činu“ další den vrátí..
Ráno šli trpaslíci prozkoumat, co že se vlastně ten předchozí den na onom místě dělo. Tušili, že sabotéři zde prováděli nějaké nekalosti, ale jistí si být nemohli. Pro větší nenápadnost se vydali ke svým zaměřovačům postupně, a aby nebyli slyšet, domlouvali se pouze předem smluvenými signály. U zaměřovače tedy vždy jeden člověk signály naváděl ty dva ostatní k místu, kde se minulý večer sabotéři pohybovali. A když už hledači to místo objevili, nestačili se divit. V zemi zela obrovská jáma a v ní byl vzkaz od muže beze jména. Ten, jak uvedl ve svém dopise, dostal od knížete Václava pokyn doručit dopis právě jim. Kníže Václav je prosil o pomoc, neboť jeho poklad mu byl sabotéry ukraden, a trpaslíci byli jediní, kdo mu mohli pomoci. Muž beze jména však ještě před tím, než došel na místo, viděl sabotéry, jak kradou poklad i kamarádům trpaslíkům, zanechal tedy dopis od Václava na místě, kde sabotéři kopali, zanechal zde také vzkaz od sebe, ve kterém dal na srozuměnou, ať ho trpaslíci následují, neboť on půjde ve stopách sabotérů a bude doufat, že ho trpaslíci časem dostihnou, sabotéry zneškodní a navrátí spravedlnost tam, kam patří..
Všichni nakonec zdárně dopis od Václava a muže beze jména našli, sbalili to nejdůležitější na cestu a vydali se na doporučení muže beze jména hned do obce Libež. Tam je opět čekal vzkaz. Sabotéři stále vytrvale pokračují na východ, ale cesta začíná být už trochu náročnější, tak trpaslíci doufají, že se sabotéři, nesoucí těžký poklad, brzy unaví. Pokračují tedy směrem k vesnici Psáře, kde se od muže beze jména dozví, že sabotéři mění svoji strategii, a aby své pronásledovatele setřásli, jdou teď přímo na sever k vesnici Otryby. Mají prohnaný plán. Cestou je potřeba totiž překonat řeku Sázavu a široko daleko není žádný most. Co teď? Sabotéři si hravě poradí, protože jsou zdatní plavci, ale co trpaslíci? Jedna možnost by tu byla.. V osadě Pelíškův Most už velmi dlouho žije starý převozník. Žije ale na druhé straně řeky a je hluchoněmý. Jeto velký podivín, ale není zlý. Potrpí si však na všemožné ozdůbky a kýčovité předměty. Že je tento převozník jedinou možností na přechod řeky trpaslíky trochu děsí, ale nedá se nic dělat. Do sedmi hodin musí do Pelíškova mostu dorazit, aby převozníka stihli. To, že je hluchoněmý, to trochu kazí trpaslíkům plány. Aby si jich totiž všiml, musí ho kontaktovat dotykem. A aby si jich vůbec začal všímat, musí se mu líbit dar..:) A tak ti nejodvážnější ze všech skupinek musí do vody.. Doplavat na druhou stranu řeky není nic jednoduchého, ale jiné řešení neexistuje.. Převozník převzal dary nakonec od všech skupin a převezl nakonec také všechny. Neobešlo se to ale bez několika pádů batohů i samotných trpaslíků do vody..
Jelikož se už smrákalo a vypadalo to, že co nevidět začne ohromná bouřka, trpaslíci se dali do stavění přístřešků a sušení všeho možného. Ráno po probuzení se vydali opět na cestu.. Muž beze jména jim opět ve svém dopise zanechal vzkaz s radou, aby se za sabotéry přiblížili vlakem. Ušetří tak spoustu času a sil.. Z nedaleké stanice Vranice se trpaslíci svezli až do Českého Šternberka a od hlídače vozíků dostali opět zprávu, že si sabotéři odnesli poklad do svého doupěte, ke kterému vedla pouze jediná cesta, a to z Drahňovic. Doupě, jak se trpaslíci záhy dověděli, bylo opravdu skoro nedostupné. Ke dlouhé štole pod dálnicí se dalo dostat jen přes sabotérské stráže. Trpaslíci s nimi svedli tuhý boj, ze kterého asi po půl hodině vzešli jako vítězové. Projít štolou (rourou s potůčkem!!) pod dálnicí nebylo vůbec jednoduché, ale na konci se skrýval ukradený poklad. Konečně!! Trpaslíci si rozdělili zlato podle toho, jak byli úspěšní v boji a vydali se zpět, už beze strachu, přes Třemošnici a Divišov do tábora..
Po pečlivém zvážení zlata královským zlatníkem a otevření zbylých pokladnic promluvil k trpaslíkům sám kníže Václav. Nejúspěšnější skupinu, Dolnaře, jmenoval hlídači královského pokladu. Další, méně úspěšné skupiny, a to Kameníky a Pajzly, jmenoval zástupci hlídačů.
Další den, kdy už byla celotáborová hra dokončena, se klasicky boural tábor. Večer proběhl závěrečný oheň se slavnostním vyhlašováním. Každý trpaslík dostal kromě diplomů i UFOlahev, upomínkový předmět na letošní tábor. Druhý den se zvládlo už jen to, co se nestihlo předchozí den a proběhl už jen přesun na kolech do Prahy.
Petra, Jarda, Kuki, září 2007
Tábor z pohledu Starších UFOunů:
Na letošní, v pořádní již šestý, tábor oddílu Starších v Bílkovicích vyrazilo čtrnáct UFOunů. Je to o trochu méně než loni, ale na druhou stranu se jednalo o samé ostřílené, mnoha tábory prověřené členy, kteří již tušili, co se na ně chystá.
První zatěžkávací zkouškou byl tradiční přesun do Bílkovic. Na kolech jsme vyrazili z Opatova směrem na jih. Trasa na tábor má asi 58 km, takže se dalo předpokládat, že vše proběhne bez problémů. A taky proběhlo. Cestou jsme ještě přibrali jednoho pasažéra z Myslíče – Šimona – a i s ním jsme v odpoledních hodinách dorazili do tábora. Tam nás čekaly různé táborové, zvláště úklidové práce … ostatně jako každý rok.
Druhý den následoval Sherwood. O CTH zatím ani zmínky, zato Sherwood jako celodenní program :-). Všichni mákli a podařilo se nám natahat tolik klád a naštípat tolik dřeva, že to vydrželo celý tábor a ještě něco zbylo na zátop při zimních akcích. Proč byl ale potom Sherwood vyhlášen v programu i na celý další den?
Večer čekalo první překvapení. Jídelna se změnila v kino a pomocí nejmodernější techniky jsme si promítli film o Robinu Hoodovi. Film jsme sice nedokoukali, ale všem už bylo vše jasné … letošní celotáborovka se jmenovala Sherwood, a Robin Hood v ní hrál jednu z hlavních rolí. UFOuni byli rozděleni do tří družin. Robin z Locksley totiž nikdy neexistoval … je to jen legenda. I malé dítě 🙂 přece ví, že tolik skutků, taškařic a přepadů by jedna, ať už jakkoliv schopná družina, prostě nemohla zvládnout. V lese okolo Nottinghamu totiž žilo loupeživých band mnohem více a všechny se vydávaly za tu pravou a jedinou družinu Robina Hooda. Táborníci byli rozděleni do tří družin: Modré, Zelené a Orandžové 🙂 a jejich cílem bylo získat za celý tábor co nejvíce Slávy pro svou družinu. Družina s nejvíce body Slávy měla v CTH zvítězit. Body se jako obvykle rozdávaly při večerní hře u plánu v jídelně. Plán letos znázorňoval les Sherwood a okolí města Nottingham, kde sídlil zlý a proradný šerif, zástupce krále Richarda Lví srdce vyrazivšího na křížovou výpravu.
Mladší hráli celotáborovku „Trpaslíci a Sabotéři“ a během tábora hráli spoustu her s námi. Nebo my s nimi? No prostě společně :-).
Od pondělí ráno již následoval plnohodnotný táborový program. Myslím tím spoustu her, výlety na kole, službičky, hlídky a také rozcvičky. Letošní rozcvičky byly ve znamení hledání zbojníků. Na některé byla vypsána velká odměna, na některé menší, na některé žádná. Za jejich chycení se daly získat slušné peníze. První hrou, kterou jsme hráli spolu s Mladšími, byla „Obrana vsi před Kelty“ v lese nad latrínami. Ves se podařilo ubránit, i když někteří Kelti pronikli dovnitř … Odpoledne jsme vyráběli papírové koule. Při boji s Kelty se jich totiž poměrně dost poztrácelo v lese. Také nám pršelo, takže jsme druhou část odpoledne strávili v jídelně u karetních her.
Úterý ovládla hra „Sherwoodská Scrabble“. Na stanovištích byla písmenka, pro která se muselo doběhnout. Z nich se pak skládala slova na klasickém „scrabblím plánu“. Slovo za nejvíc bodů složil, pokud se nemýlím, Vlček a jednalo se o trojnásobný „Zázvor“. Odpoledne jsme pak přenášeli oheň z tábora ke Skautu a tam vařili vajíčko na tvrdo a poté hráli Pavučinu – provlékání lidí skrz síť.
Ve středu nás čekal první celodeňák na kolech. Cílem byl Vojenský historický ústav v Lešanech u Týnce nad Sázavou. Expozice byla poměrně úchvatná a tak rozsáhlá, že hodinka vyhrazená na prohlídku stačila tak akorát na to projít si celý areál. Nejzajímavější částí byla asi simulace bitvy v samostatném hangáru, kde si člověk připadl opravdu jako ve válce.
Druhý výlet nás čekal po víkendu v pondělí. Vyrazili jsme na Neštětickou horu západně od Benešova. Kopec nahoru byl dost drsnej a dolu ještě lepší :-). Nahoře jsem se zapsali do návštěvní knihy na vrcholku rozhledny a frčeli zpět.
Ve čtvrtek a pátek před víkendem jsem hráli „Nepoměrné poměry“, intelektuální běhací hru v okolí tábora, kterou s přehledem vyhráli Modří, s Mladšími plížečku „Průnik do Nottinghamu“ a strategický „Útok na pevnosti“, kde šlo o to správně rozvrhnout síly a být ve správný čas na tom správném místě. Mladší nedali Starším nic zadarmo a bodově dosáhli téměř stejných hodnot jako družiny zbojníků. Večer čekala zbojníky slepá noční bojovka, kdy byli po matoucí jízdě autem vysazeni se zavázanýma očima u Skauta. Poslední předvíkendovou hrou byl „Bílkovický Turbogolf“ po několika kilometrové trati lesem, polem i po cestě.
Na víkend se jako každý rok sjela spousta návštěv. My v sobotu stavěli kus nové dálnice a hráli hru „Přístavy v noci“. Tu s velkým náskokem vyhrál Kuba Koubele. Šlo vlastně o klasické „Přístavy“, ovšem s malou komplikací – v lese v noci nebylo moc vidět a baterky byly zakázány. V neděli se připravovaly divadelní scénky s námětem Robina Hooda, které se posléze točily na video. Odbornou porotou byla oceněna zvláště scénka Orandžových. Odpoledne jsme hráli lesní „Turbofight“, bojovku s koulemi v lese nad táborem a oblíbenou „Svíčkovou“, večerní hru na sfoukávání plamínků.
V úterý po výletě připravil Vlček „jízdu zručnosti“, kterou jsme po něm i pojmenovali. Plány nám sice trochu překazil bagr, který rozšiřoval náš potůček, ale podařilo se ho zastavit do doby, než všichni závod objeli. Odpoledne následovalo ringo a fotbálek s návštěvou a po sportu oblíbené špízy na ohni.. Všichni si nakonec, doufáme, dobře pochutnali.
Ve středu už všichni netrpělivě čekali puťák. Při hře „Robin a Šerif“ padl dokonce Robin Hood do zajetí. Král Richard se vracel z vítězného tažení a nečekal vůbec, že na něj zákeřný šerif připravuje léčku. Ani našim zbojníků se nepodařilo krále dostatečně včas varovat. Poslední hrou před putákem byl „FotoScoreLauf“. Vtipem této orientační hry bylo, že na každé kontrole byla pouze fotografie se zakroužkovaným místem někde na obzoru. Až tam čekala hráče odměna. Takže docela náročné a nepředvídatelné.
Král Richard padl do léčky a bylo nutno vyrazit mu na pomoc. Byl vězněn neznámo kde, možná dokonce bez jídla a mučen. Puťák začal nočním balením. Protože Modrá družinka během tábora ztratila polovinu členů, na cestu vyrazily pouze dvě skupiny: Zeleno-Modrá a Orandžovo-Modrá. Z tábora se pak vycházelo okolo třetí hodiny ranní. První kontrolou byl Divišovský rybník. Tam bylo nutno doplavat pro zprávu na bojce se svíčkou uprostřed rybníka. První družina poctivě plavala a vzkaz vyzvedla i pro družinu druhou. Zpráva poslala obě družiny zpět do Divišova, odkud je autobus zavezl do Benešova. Tam zbojníci dokoupili zásoby pečiva a vydali se okolo Konopiště Měsíčním údolím směrem na jih. Kousek od Poříčí nad Sázavou všechny čekalo adrenalinové slaňování v lomu a další dlouhý přesun vlakem až k vesnici Chlístovice. Kus od ní se nachází zřícenina Sion, kde Šerif věznil nebohého krále. Bylo nutno obelstít stráž a krále vysvobodit. To se povedlo Honzíkovi. Protože se schylovalo k pěkné bouřce, rychle jsme po hře postavili přístřešky a to přímo uprostřed zříceniny. Zvládli jsme i ohýnek a pak začal obrovský slejvák. To byl teprve test pro naše bivaky. Některé obstály, některé bohužel ne. Holt chybami se člověk učí …
Ráno se vyráželo opět na vlak do zastávky Bahno. Chybička se vloudila a zbojníci zapomněli vystoupit tam kde měli. I přesto byli dvakrát přepadeni šerifovými stoupenci, bohužel se pokaždé ubránili :-). Čekal je i závod na Sázavě na Pálavách. Předposlední kontrola byla lanová lávka přes řeku. Ta nebyla moc vyplá a když šel člověk dostatečně dlouho, došel až na dno řeky :-). Přesto se líbila … především těm na břehu. Do tábora dorazili všichni až v pátek za tmy. Za absolvování náročné expedice z dílny Toma a Hřiba jim náleží všechna čest!
Sobota se nesla ve znamení bourání tábora. Večer u slavnostního ohně jsme vyhodnotili celotáborovku. Po zásluze vyhráli Zelení, poslední skončili Růžoví :-). Všichni dostali balíček se sladkým překvapením, diplom a hlavně novou luxusní cyklistickou UFOláhev, nový propagační oddílový předmět ze série UFOdesign. V neděli jsem jen dokončili co se nestihlo v sobotu a přes Mnichovice jsme i s oddílem Mladších dorazili na kolech do Prahy.
Doufáme, že se letošní tábor líbil!
KUKI, září 2007
A kdo všechno byl na táboře 2007:
Mladší UFOuni: Šimon Hřebecký, David Chudek, Tomáš Jirsa, Adam Kašpar, Martin Kostohryz, Jakub Kučera, Jonáš Kučera, Tomáš Šimůnek, Filip Šmídek, Matěj Šmídek.
Starší UFOuni: Císař Vojta, Fatka Davča, Havlena Jirka, Janda Michal, Kostohryz Honzík, Koubele Jakub, Krejčík Dominik, Kršňák Adam, Mareš Filip, Severyn Honza, Šenk Filip, Šenk Ondra, Ulrych Dan, Vlk Martin.
Vedoucí: Tomáš a Blanka Ledvinkovi, Petra Franková, Petr Kuki Kukačka, Jarda Hejný, Petr PeterS Severyn, Michal Frank a Jirka KUKI Kukačka.
Už teď se můžete těšit na táborové CéDéčko (DVDéčko) s mnohem více fotkama, videíčkama, audio bonusem a možná i Bílkovickým filmečkem …
Zatím se můžete mrknout na videíčko z jedné hry Mladších a na výběr fotografií ve Fotogalerii.